Brouček se ozval, sám od sebe.. Málem jsem skákala radostí.. Po pár smskách z minulého týdne, kdy jsme se loučili stylem, jsem rád, že jsi na světě a pod.. bylo ticho po pěšině..Dnes napsal, no nemohl si vybral lepší čas.. Mám nějakou depku, teď jsme s manžou jak Zrzavej Chlup a Tragéd z jisté komedie :D Jeden úraz lepší než druhý (omg, jsem se asi nepochlubila svou polámanou nohou :) No nic, prostě mi napsal B. , což sám od sebe většinou nedělá.. Nejvíc potěšila věta "Hušš se to blíží :) ".. Oba víme, o co jde, i když si to vůbec nedovedu představit, jak to dopadne.. Ve známém prostředí je to naprd, každý nás zná a sleduje, chtělo by to opět anonymitu Prahy, tam nám bylo krásně.. Tedy aby nedošlo k mýlce, B. je moje druhé já, moje duše, zapomenutá před 10ti lety a opět objevena zcela náhodou.. Manža ho nesnáší, já ho bezmezně miluji, nic naplat. Kdybychom se neznali od školky, asi by pouto nebylo tak silné, ovšem ani těch tragických 10 let naše city nepoznamenalo, spíš bych řekla, že posílilo. Nevím, jak ho popsat, jaký vztah to vlastně vedeme, co je to z mé strany za cit? Ví jen bůh, každopádně vím, že B. je pro mě mnohem důležitější než manža. Ač to zní divně, je to tak, manža to aj ví..Od té doby, co jsem před rokem své druhé já objevila náhodně na netu, neplyne ani minuta, kdy bych si naň nevzpoměla.. Neumím vyjádřit, co k němu cítím, ale těším se zoufale moc, až tak moc, že se to určitě celé po... a já se nedostanu na místo srazu, nebo tak...už aby bylo 28., to se rozhodne.. Chybí mi hrozně moc, zapráskaných 400 km, které nás dělí..