Celej den makam jak pi.., kvůli posr.. práškům najezdim 80 km místo 13cti, celá akce mi trvá 4 hodiny, vyflusaná přifrčim domů a co slyšim.... "kde jsi byla tak dlouho?"... Si ze mě dělá pr..., ne? Omg, léky jsem pochopitelně nesháněla pro sebe, nýbrž pro těžce nemocnou /epilepsie/, která je užívá 2x denně a jediné vynechání dávky jí může ohrozit na životě.. Samo, jako vždy, jediná v rodině řidičák, tak jsem to odnesla.. OK, jedu k doktorce, ta dovolenou, záskok ve vsi, 30 km od nás.. No potěš.. Posr... vesnice, měří cca 10 km na délku, opravují vozovku, je to celé staženo do 1 pruhu.. Dopr.. Cesta, co normálně trvá cca 5 minut, mi zabrala 35. Najdu doktorku, OK, ta krása přijela o půl hodiny později.. Vyčekam frontu, řeknu, co potřebuju a pro koho.. Věta "to se má ale stavit osobně" mě vytočila nadoraz.. Mít v ruce kudlu, má ji v hlavě..Dylina, sem asi potáhnu někoho, kdo je odkázán na lůžko a jakákoliv návštěva znamená převoz sanitkou, nosení na lůžku 3 patra a pod.. No dobrý, nakonec dostanu recept, fičim do lékárny, mají jen 1 balení místo 3, ale Heurééééééka.. Jsem nejlepší, dojedu dom s pocitem vítěze maratonu a taková zk..... věta všechno pos.... No OK, s... na všechny a všechno, mě nic nerozhází.. Posekám zahradu a jako kompenzaci jdu s mládětem na zmrzlinu, když jsem neměla přes den toliko času.. Koupíme si zmrzku, popovídáme si, pohrajeme, jsem spokojená nadoraz. Přijdeme dom a manža se ptá.. "to ještě není uvařeno?" No na ránu, tohle mě dokáže vytočit do vrtule.. A tak co se budu rozčilovat, napíšu B., pokecáme po smskách, pač je to jediný člověk, co mě pořád neprudí, ale je v pohodě..