† 17. 11. 2010 | kód autora:
dkO8.9
B.
Promiň ten včerejšek, choval jsem se blbě...
M.
V pohodě, i když netuším, co bylo blbě, tak OK.
B.
No plácal jsem, byl jsem utahanej a ne zrovna v pohodě..
M.
Jo jestli myslíš, jak jsi napsal, že jsem krásná a úžasná, tak to je plácání, ale já ti to odpouštím :)
B.
Ne, všechno jsem myslel vážně, ale jen jestli Tě to nějak něco.. :) Na mě začíná bejt vidět dieta vyfouklo se mi břicho, takže hurá do pokračování..
M.
Jsi tajemnej jak hrad v Karpatech, fakt... Co to něco? A neboj, jestli myslíš, že si na Tebe dělám nárok, tak to se neboj, nedovolila jsem si to nikdy předtím, ani teď... Rýsuješ, rýsuješ, to je dobře, já už mám něco málo nakresleno, až pojedu do Práglu, tak přivezu nebo pošlu mailem.
B.
Jestli Tě to nenaštvalo, neurazilo, nepohoršilo, vim já :) a ja se Tě nebojim, tak buď v klidu :) už jsem na cestě do posilky, jsem na to zvědavej :) moc
M.
Ne, mě to potěšilo, nikdo mi nic takového neříká :)
B.
Jestli pojedeš do Práglu, tak mi to snad ukážeš osobně, ne držko? :) Bych Tě musel jinak zahlušit :) je to dobrý, začínaj mi jít vidět břišáky, dobrá motivace :)
M.
Takže se to rýsuje? Moje zvědavost roste... Jestli budu muset do Práglu, tak si Tě samo odchytnu, i kdyby jen na 10 minut. Omg, Píča říkal něco o chlastačce, pojedeš do těchto končin?
B.
Měl jsem tam jet příští tejden s mladou...bejvalou... A s Píčou už jsem nemluvil, ani nevim. Teď v září nevím, jestli to dam, ale říjen bych mohl, když seženu přespání..
M.
No já se neodvážím ti přespání nabídnout, do té naší dusné atmosféry bych se tě styděla vzít :( A co mladá, už nezlobí?
B.
Jo, včera mi psala, že ona se snažila, já to celý zahrabal a že jí zlomim srdce, že oba děláme chyby, jen já si je neuvědomuju.. bla bla.. Jsem rád, že to končí :)
M.
Tak škoda, že to jsou samé výčitky.. Mrzí mě, že Ti to neklaplo..
B.
Takovej je život, pro jedno kvítí slunce nesvítí :) Truchlit kvůli tomu nebudu, ale to vyčítání mě mrzí taky, zvlášť když jsem vlastně nic neprovedl..
M.
Jo, vyčítání fakt mrzí, vím o čem mluvíš, bo já to mam denně doma a už mě to vážně nebaví.. Přesně jak říkáš, kdyby byl aspoň důvod, ale to, že se manža špatně vyspí a potřebuje si schladit žáhu, to je o ničem.. Zvlášť, když vyčítá věci, na které jsem háklivá :´(
B.
Proto jsi tak statečná, že jsi to vydržela tak dlouho..
M.
Statečná ne, blbá.. Při své naivitě jsem doufala, že jde o přechodnou záležitost, že se to uklidní..
B.
Víš, bojovat o něco i když víš, že výsledek je nejistý, je statečný... Tak nakonec společný bydlení po tak krátký době nebyl dobrej nápad.. já prostě zírám.
M.
O tom bydlení Ti napsala ona? My spolu začali bydlet po měsíci, po 3 jsme čekali děcko a po 2 letech mě ukecal, ať si ho vezmu. Kdyby mu po svatbě nehráblo, mohlo to být fajn. Ty první 2 roky jsem si užívala.. Teď? Na mašli..
B.
Jo, to mi teď napsala ona.. Mrzí mě, že se po svatbě takhle měnil, jsou lidi, kteří se takhle změní, jedno jestli chlap nebo ženská... škoda, že zrovna u Tebe..
M.
Jo, od té doby, co máme papír, se ke mě chová fakt zvláštně.. netuším proč, co se změnilo, odmítá se mnou mluvit, max řekne, že vymýšlím kraviny..Že se mnou nespí jsem si zvykla, ale že nemam nárok se k němu vůbec přiblížit, pusu jsem nedostala ani nepamatuju.. Strašně mě to dřív mrzelo, teď už prostě vim, že jeho zájem je, aby bylo uklizeno, uvařeno a měl klid, nemusel se starat o účty, prachy, ale ani o malého-když byl úplně malinký, to ani omylem, teď občas, ale pokaždé si vyslechnu, že ho zdržuju od práce..
B.
Vím, o čem mluvíš. Prase to mámě udělal taky, hned potom, co se narodil nejmladší brácha, zabral obývák a vylejzal jen na žrádlo.. Hnus..
M.
Tak tohle je ono.. Nejlepší kdybych nedýhcala, abych ho nerušila. Každý večer radši zalezu k PC, abych měl aklid. Vadí mu i když píšu na klávesnici, prý ho to ruší u filmu.. Připadam si prostě jak idiot.. A vůbec netušim, proč Tě tim zatěžuju. Tohle jsem neřekla ani vlastní mámě..
B.
Jo, my nesměli chodit ani na záchod, když byly zprávy, protože ho rušilo cvakání kliky :) Já vim, o čem mluvíš, proto mi to můžeš říct a proto mi to říkáš, já tim prošel taky :)
M.
Pro mě tohle vždycky bylo cizí, doma bývala pohoda, táta se nám věnoval, nikdy nás neodmítnul.. Tohle je pro mě hrozný šok, nechci, aby v tom malý vyrůstal-plané sliby, kam půjdem, co budem dělat.. Ježiš, jak mě to strašně sere a mrzí zároveň, že nejsem schopná pro malýho něco udělat.. A dost, já o tom nemůžu mluvit, to je hrozný..
B.
Mě vlastní fotr v deseti řekl, že ho obtěžuje, když za nim jezdíme a Prase matku akorát využíval, proto vim, co je ženská schopná pro dítě :) A proto jsem do teď sám, nechci nic takový v mý rodině..
M.
Je to hrozný, tohle by mě nikdy nenapadlo.. Jsi mnohem statečnější než já.. Já se snažim to utnout, ale nemůžu..Bo jim se jeho pomsty, nemam kam jít, nemám vlastní příjem, mám jen to mládě.. A pocit, že jsem zvorala všechno, co jsem mohla..
B.
Ale prd, jen mam trochu jiný zkušenosti a víc si vážim věcí :) Ani nevm, rpoč jsem ti to vyblil, jsem vůl, promiň :) až budeš chtít odejít, odejdeš. Všechno se dá nějak řešit..
M.
Taky jsem Ti řekla věci, o kterých nikdo neví.. Odejít chci, řešení zatím neznám, snad na to jednou přijdu.. A MÁŠ MŮJ VELKÝ OBDIV, VÍM, ŽE JSI VYJÍMEČNÝ CHLAP, po dnešku ještě víc..
B.
Normálně se červenám, fakt.. Děkuju, i kdy nevím, jak jsi na to přišla :)
M.
Vím to už dávno, dnešek mě v tom utvrdil... Jen hodně silná osobnost tohle všechno zvládne a zůstane stejná.. Já to říkam pořád, lidi jako ty se platí zlatem..
B.
:) no jo, poklad :)
M.
Promiň, zase plácam.. Jen říkám, co si myslím, nezlob se..
B.
Já se omlouvám, nikdy mi nikdo neřekl tolik hezkých věcí jako Ty, už jsem říkal, že jsem buran a neumím to přijímat :) umíš mě přivést do rozpaků :)
M.
Já Tě nechci přivádět do rozpaků, jen prostě říkám věci tak, jak je cítím. Budu se krotit, slibuju.. Nezlob se na mě... Přála bych si, aby ses měl jen fajn..A biran nejsi, burani se chovají úplně jinak.. Jednoho mam doma, vím, o čem mluvím..
B.
Vždyť se vlastně mam :) Mám pidibyt, jsem zdravej, venku pidiautíko, práci, která mě začíná srát, co chci víc :D Děkuju za rozmazlování krásnejma slovama *
M.
Ty si to zasloužíš *
† 17. 11. 2010 | kód autora:
dkO7.9.
B.
Nejlepší je, že Ti můžu napsat a vim, že Tě nebudim, max rušim u práce J Jak jsi přežila dnešní den? Já si poslechl, jestli už nechci přestat bejt uraženej J
M.
Tak to je mazec, ta Ti dává :) Já si právě rozjebala počítač, jsem nasraná jak jetel.. Dnešek fajný, celý den jsem byla se švagrovou nakupovat věci pro mimino, to mě bavilo :) Doma tichá domácnost, aspoň nemusim mluvit..
B.
Jak může bejt nasranej jetel? :) tichá domácnost? Kvůli čemu zase? :) Ale je fajn, že to bereš sportovně. Mě sousedka vytáhla na tatarák a kofolu a teď jedu dom :)
M.
Nasranej jetel? Jako já :D Debil, vim, že nemam tahat kabely za provozu a stejně to dělám. Tak teď montuju.. Dnešek relax, jako poradce super, od 9ti do 3, nikdo neprudil, pokecali jsme.. Manža je nasranej asi preventivně, aby mi to nebylo líto :) Ví Bůh, neřešim.. Ty se máš, já bych taky někam vyrazila..
B.
Já to vidim, jetel je nasranej, když ho někdo utrhne a dá uschnout do peněženky jako čtyřlístek :) a on místo toho aby se jetelil, tak je zavřenej :) takže super den?
M.
Jo, nebyla jsem doma, to je pokaždý super, i když jen někde lítam a zařituju. V autě hudba, nikdo neremcá.. Co ty kromě rande, zase jsi makal?
B.
Sousedce je 42, ty rande :D Dneska jsem měl volno, ráno posilka a mlácení do pytle, po obědě prádlo a pračka a večer už jsem Ti vyblil, takže docela gut den..
M.
Pro mě je jakákoliv schůzka rande, kapiš :) 42 dobrý věk, ne? :D Jé, cvíčo, taky jsem dnes dala 20 na kole-vstávala jsem kvůli tomu v 6.. pak nějaký posilko, ale jen doma. Prášky jsem přestala brát, to se nedalo, usnula jsem i na lavičce v čekárně u doktora :) Teď už můžu fungovat...
B.
Kapiš, já to taky takhle používám, ale ženský většinou ne :) Jak ja se těšim, až budu mít kolo, to zas můj život nabere úplně jinej směr, to bude paráda :)
M.
Jo, kolo miluju.. Ale já jezdim terén, krpály, polnice, lesy... Adrenalin.. Ne, že bych to přeháněla, v Pze jsem jezdila 50 km denně, když jsem se chtěla vyblbnout, tak provoz ve špičce.. Teď nemám s kym, sama jezdim míň...
B.
Já už se nemůžu dočkat, co objevim za prasárny tady v okolí a začnu zas řádit a pracovat na sobě pořádně, abych k něčemu vypadal :)
M.
Takže taky terén? Já měla kolegu, stejný šílenec, jezdili jsme společně.. Bohová záležitost.. Kolo je jednoznačný vítěz.. A ten vymakaný zadek, mňam.. :) To mě bavilo víc než sedět v posilce.. S parťákem, to se to jezdí...
B.
No jéje, terén je terén :) To se mnou nikdy nikdo nejezdil ani necvičil, takže jsem byl zvyklej jezdit sám i tak cvičim.. Věřim, že ve dvou to musí bejt super :)
M.
Jedině ve dvou, poté, co jsem u Karlštejna zahučela po hubě ze 6ti metrového srázu, bych sama jet nechtěla. S parťákem jsme se hecovali, dávali cíle, občas si zachraňovali životy :) Mít parťáka je výhra...
B.
Mít parťáka je výhra, ale vyhrát ho je zprdeleklika :) a já klikař nejsem, takže mám smůlu :) Já už jsem jen zvědavej na toho parťáka do života, který se mnou vydrží :)
M.
Hm, tak já nejsem o nic větší klikař, ten můj kola nesnáší, všeobecně jakýkoliv sport, takže smůla.. A mě to samotnou neba tolik, jako ve dnou, bo se musim krotit..Jsme to vyhráli, co :))
B.
Já se nevzdávam, trpělivě čekám, z který strany to přijde a mám strach, abych náhodou nečuměl jinam, až to půjde kolem :) a ty si nestěžuj, máš doma malýho úžasňáka :)
M.
Malej je fajn, ale velký parťák chybí.. Nemůžu se upnout na mládě.. Já přehlídla vše co mohla, nebo jsem spíš lezla se zavřenýma očima :) výsledek by tomu odpovídal...
B.
:) hezky napsaný, já z toho mam fakt vítr, všichni dlouhý vztahy, parťák ve 30ti dvě děti a já nemam ani babu.. Já byl vždycky pomalejší, ale teď už jsem asi brzda :)
M.
No jo, ale jsi svobodnej.. Jako chlap máš víc času, máš větší šanci nemít v papírech rozvedený... Mě je 27, dítě sice mam, ale tahle kolonka mě zazdí.. Nehodlam hledat tatínka pro Dádu. Jsem ze zásady nedůvěřivec a kor s děckem... Do jiného vztahu bych nešla...
B.
Jenže čim dýl je chlap sám, tím je pak horší pro život ve dvou... A nechápu proč by Tě ta kolonka měla zazdít, jsi krásná úžasná ženská, tak nevymejšlej kraviny...
M.
Dítě je moje nejzranitelnější místo, ten můj to ví a náležitě toho využívá.. Nerada bych to zažila znovu.. Já neumím jen tak věřit, než si znovu nabít hubu, radši budu sama..
B.
Určitě to chce aby jsi byla nějakej čas sama a znovu našla cestu k lidem :) Stejně se kolem tebe budu v nějakejch intervalech motat já, tak můžeš bejt v klidu :)
M.
Jako že Honzík je moje výhra? Jé, kdyby mi bylo 18, tak do toho jdu :)) Teď si to nemůžu dovolit..
B.
Jak už jsem řekl, já už si Tě podruhý ze života odejít nenechám... Jdu spát, promiň :) Měj pak taky hezký sny *
M.
V poho.. dobrou a pěkné sny *
† 17. 11. 2010 | kód autora:
dkO3.9.
A jak mě chceš nafotit, když bychom se neviděli? :) a mě to do snů leze taky..
Řešíme vztah... paráda... Měj hezké sny *
4.9.
Nějak mě to dneska všechno neba.. nevím, proč, jsem z toho včerejška zhnusenej a znechuceném, obdivuju Tě, že Ty jsi to vydržela tak dloho.
Dostala 14 dní na odchod. Já si poslech, jak jsem hroznej, jakej jsem necita a jak se vůbec nevidíme a že myslím jen na žrádlo a proč ji nedam další šanci (už po xtý)... zas ja ten nejhorší a hledam jen chyby... Rok jsem byl sám, tak jsem myslel, že po roce, s někym, s kym toho mám dost společnýho, to bude v pohodě a hovno...Prostě všechny nenažraný..
Já nevim, prostě každá ženská začne být po čase nenažraná a začne zkoušet, co vydržim a píčovat, jakej jsem a měl bych bejt.. a nebo jsem fakt strašnej... a ještě tě tim otravuju..
Už mě ty dyliny fakt nebavěj J a nebo jsem dylina já J a Ty se nedej, máš doma úžasného Malého chlapa, tak nemáš o čem přemejšlet J
To je fakt, aspoň by ses pobavila nad těma mejma malichernostmi, nad kterýma brblam já J
PS: kdybych věděl, že jsi v Praze, přišel bych ještě o 2 roky dřív..
Víš, city já umim , ale nějak to neumím dávat pořádně najevo.. Max v noci, kdy se ve spánku tulim, jinak mi to nejde..
Jo, jsem hroznej necita... J neumím to dávat najevo.. Přišla mi sms-zůstanu do neděle u koní, potřebuju si vyčistit hlavu a to mi vyhrožovala večeří J
Jo, jednou za čas kytku, večeři, milý slovíčko nebo tak.. ale to je málo, nevim.. prostě nejsem poeta J Myslim, že na to ani nevypadam, že by to ze měl lezlo furt, ne?
Nějak mě ty rozchody nebavěj, mam z toho čím dál větší depky. Asi stárnu a leze mi to na mozek a měknu, bo co.. J
Ukážeš? Teda.. Ukážeš!!! To chci vidět! :)
Hade! Já sci.. ! :)
Doufám, že máš dost paměti, pač je ot trošku větší.. A Shape of despaire jsou skvělý :)
5.9.
Jen meniskus? Já se bal, že to bude něco horšího.. Až takhle tvrdě jste k tomu s maminou došly? Tak to je mazec...Hlavně, že máš podporu maminy..
Jo, to je svinstvo, ale lepší, než trombóza žil, záněty a tak.. urvaná achylovka... Důležitý je, že máš podporu od maminy, toho bych se bál, bojovat na dvou stranách...
A jaká jo? Jsem exot, to vim, ale měnit se kuwa nebudu... A dost o mě, Ty máš svejch starostí dost a nemusíš do toho poslouchat ještě moje fňukání :)
Jednou jsem si Tě nechal zmizet ze života, podruhý už tu chybu neudělám..
Já nevím co Ti na to říct, jsi mě odzbrojila.. Jsem ráda, že sis mě našla, taky jsem Tě ve svým životě postrádal...
Protože chci bejt u toho, až se bude balit, ne bejt v práci.. Kámošovi tohle bejvalá udělala a nenechala mu tam ani koberec.. Nechci dopadnout stejně..
To bych ji zabil, tak aspoň chápeš, proč z toho mám vítr..
Tak prej nechápe, proč chci bejt u toho.. Už jsem z toho unavenej, fakt máš můj obdiv...
Právě proto jsi statečná, že jsi tak dlouho bojovala a nevzdala to.. Utýct umí každej srab, bojovat málokdo..
Jsi bojovník, nedala jsi manželství jen tak.. to je důležitý! :) Jsi statečná, Ti to říkám, tak mi věř :)
No jo, hotovej poklad, jen zakopat a zahrabat :) měj hezký sny, mrtvolko :) *
Neuvěřitelný, jsi první človíček, kterej mi dokázal odpálkovat tuhle hlášku a zas mě dneska uzemnit :) úžasný :D *
6.9.
To už je forma domácího násilí, když půjdeš teď na policajty a nahlásíš to, tak oni na to musej něco napsat a ty to pak můžeš použít u soudu..
† 17. 11. 2010 | kód autora:
dkO
Brouček se ozval, sám od sebe.. Málem jsem skákala radostí.. Po pár smskách z minulého týdne, kdy jsme se loučili stylem, jsem rád, že jsi na světě a pod.. bylo ticho po pěšině..Dnes napsal, no nemohl si vybral lepší čas.. Mám nějakou depku, teď jsme s manžou jak Zrzavej Chlup a Tragéd z jisté komedie :D Jeden úraz lepší než druhý (omg, jsem se asi nepochlubila svou polámanou nohou :) No nic, prostě mi napsal B. , což sám od sebe většinou nedělá.. Nejvíc potěšila věta "Hušš se to blíží :) ".. Oba víme, o co jde, i když si to vůbec nedovedu představit, jak to dopadne.. Ve známém prostředí je to naprd, každý nás zná a sleduje, chtělo by to opět anonymitu Prahy, tam nám bylo krásně.. Tedy aby nedošlo k mýlce, B. je moje druhé já, moje duše, zapomenutá před 10ti lety a opět objevena zcela náhodou.. Manža ho nesnáší, já ho bezmezně miluji, nic naplat. Kdybychom se neznali od školky, asi by pouto nebylo tak silné, ovšem ani těch tragických 10 let naše city nepoznamenalo, spíš bych řekla, že posílilo. Nevím, jak ho popsat, jaký vztah to vlastně vedeme, co je to z mé strany za cit? Ví jen bůh, každopádně vím, že B. je pro mě mnohem důležitější než manža. Ač to zní divně, je to tak, manža to aj ví..Od té doby, co jsem před rokem své druhé já objevila náhodně na netu, neplyne ani minuta, kdy bych si naň nevzpoměla.. Neumím vyjádřit, co k němu cítím, ale těším se zoufale moc, až tak moc, že se to určitě celé po... a já se nedostanu na místo srazu, nebo tak...už aby bylo 28., to se rozhodne.. Chybí mi hrozně moc, zapráskaných 400 km, které nás dělí..
† 17. 11. 2010 | kód autora:
dkO
Celej den makam jak pi.., kvůli posr.. práškům najezdim 80 km místo 13cti, celá akce mi trvá 4 hodiny, vyflusaná přifrčim domů a co slyšim.... "kde jsi byla tak dlouho?"... Si ze mě dělá pr..., ne? Omg, léky jsem pochopitelně nesháněla pro sebe, nýbrž pro těžce nemocnou /epilepsie/, která je užívá 2x denně a jediné vynechání dávky jí může ohrozit na životě.. Samo, jako vždy, jediná v rodině řidičák, tak jsem to odnesla.. OK, jedu k doktorce, ta dovolenou, záskok ve vsi, 30 km od nás.. No potěš.. Posr... vesnice, měří cca 10 km na délku, opravují vozovku, je to celé staženo do 1 pruhu.. Dopr.. Cesta, co normálně trvá cca 5 minut, mi zabrala 35. Najdu doktorku, OK, ta krása přijela o půl hodiny později.. Vyčekam frontu, řeknu, co potřebuju a pro koho.. Věta "to se má ale stavit osobně" mě vytočila nadoraz.. Mít v ruce kudlu, má ji v hlavě..Dylina, sem asi potáhnu někoho, kdo je odkázán na lůžko a jakákoliv návštěva znamená převoz sanitkou, nosení na lůžku 3 patra a pod.. No dobrý, nakonec dostanu recept, fičim do lékárny, mají jen 1 balení místo 3, ale Heurééééééka.. Jsem nejlepší, dojedu dom s pocitem vítěze maratonu a taková zk..... věta všechno pos.... No OK, s... na všechny a všechno, mě nic nerozhází.. Posekám zahradu a jako kompenzaci jdu s mládětem na zmrzlinu, když jsem neměla přes den toliko času.. Koupíme si zmrzku, popovídáme si, pohrajeme, jsem spokojená nadoraz. Přijdeme dom a manža se ptá.. "to ještě není uvařeno?" No na ránu, tohle mě dokáže vytočit do vrtule.. A tak co se budu rozčilovat, napíšu B., pokecáme po smskách, pač je to jediný člověk, co mě pořád neprudí, ale je v pohodě..
† 17. 11. 2010 | kód autora:
dkO
Už o ní uvažuju asi 10 let a konečně jsem dospěla do stádia, kdy se odhodlávám..
Říká se, že je to mladická nerozvážnost, že pak člověk lituje, ale já už jsem za zenitem, takže je to asi v poho.. Mám už v hlavě i motiv-rozervaná kůže, slátaná buď lanem nebo řetězem a z ní ďáblův pohled. No uvidíme. Naplánuju si termín a zhodnotím schopnosti místního tatéra, a uvidíme.. Fakt se těším, jen netuším, co na to řekne manža.. Ale což, říkal, že si mam vybrat dárek k narozkám, tak to pro něj bude velké překvapení..
† 17. 11. 2010 | kód autora:
dkO
Snažím se, ale marně, už půl roku mi nejde z hlavy.. Je to dost o ničem a nevím, jak se toho zbavit. Čas prý léčí, ale kurde, proč to trvá tak dlouho?
Občas si písnem pár smsek, nedávno mě překvapil, když psal sám od sebe.. Nedá mi spát.. Ve dne v noci myslím na jeho oči, úsměv, dotyky.. Srdce chce, rozum utíká a já mám v hlavě chaos.. Kdyby to netrvalo tak dlouho, bylo by to OK, ale půl roku je dost dlohá doba na to zapomenout.. Proč si člověk nasazuje růžové brýle? Bez nich by mi bylo líp, ale nemůžu si pomoct.. Přitom vím, jaká je k...a.. Slovy klasika, všechno je o h....
† 17. 11. 2010 | kód autora:
dkO
Málem zasažená bleskem.. Já, která se bojím, i když je bouřka 20 km daleko. Lezeme si s detíkem po kopci, nic nesvědčí tomu, že by byla bouřka.. Stojím pod sloupem vysokého napětí, sonduju slibně vyhlížející místo a najednou řach..Úlek obrovský, sakra, jsem na kopci, železo v ruce, na zádech další... Rychle utíkám k nejbližšímu křoví, ať nejsem pod dráty, jen odhodim detík a sehnu se, řach.. Podruhé, ale OK, to bylo daleko. Dřepím pod křovím, přemýšlím za jak dlouho promoknu, protože chčije solidně.. Dobrý, bude to dobrý.. Další rána, tentokrát už fakt daleko, Ok, ještě počkám, snad to přejde a budu moc přehopkat tu otevřenou krajinu.. Čekám 5 minut, klid, ticho, déšť ustal. OK, už můžu. Vezmu detík na ramena, ohlédnu se, bouřka už je daleko, ujdu 20 m v otevřené krajině a řach.. Ležím na zemi, ruce mě brní.. Kurde, tohle bylo sakra blízko, normálně mě to srazilo k zemi.. Ohlížím se, bouchlo to tak 20 m ode mě do sloupu.. Hážu detík do příkopu a plazím se bokem od něj. Neodvažuju se ani dýchat, ani to cigáro se mi nepovedlo zapálit, jak se klepu.. Ležím na zemi, všude klid a ticho.. 5 minut, 10minut, 20 minut, nic.. Hážu detík na záda a fičím skrz ty zapráskaný pole s modlitbou v hlavě.. Dneska mě tam nahoře měl někdo hodně rád, stačilo 10 m a bylo po mě.. Díky Bože..
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
